ວັນນະຍຸດ

ຈາກ ວິກິພີເດຍ

ວັນນະຍຸດ (ຄຳເຄົ້າ: ວັນຍຸຕຍ໌[1]; ອັງກິດ: tone, ຝຣັ່ງ: ton) ໝາຍເຖິງ ລະດັບສຽງ ຫຼື ເຄື່ອງໝາຍແທນລະດັບສຽງ ເຊິ່ງກຳກັບພະຍາງຂອງຄຳໃນພາສາ. ສຽງວັນນະຍຸດນຶ່ງອາດມີລະດັບສຽງຕ່ຳ ສຽງສູງ ພຽງຢ່າງດຽວ ຫຼືແມ່ນການທອດສຽງຈາກລະດັບສຽງນຶ່ງ ໄປຍັງອີກລະດັບສຽງນຶ່ງ ກໍໄດ້. ພາສາໃນໂລກນີ້ມີທັງທີ່ໃຊ້ວັນນະຍຸດ ແລະບໍ່ໃຊ້ວັນນະຍຸດ. ສຽງວັນນະຍຸດນຶ່ງໆ ອາດປ່ຽນແປງໄດ້ເມື່ອມີການປະສົມຄຳຫຼືປ່ຽນຕຳແໜ່ງການເນ້ນສຽງ.

ລະບົບວັນນະຍຸດ[ດັດແກ້]

ໃນພາສາວັນນະຍຸດ ທຸກພະຍາງມີລະດັບສຽງກຳໜົດໄວ້ແລ້ວ ສະນັ້ນ ພະຍາງສອງພະຍາງສາມາດມີພະຍັດຊະນະ ເຊິ່ງຄືກັນໄດ້ ແລະ ສະຫຼະ ເຊິ່ງຄືກັນໄດ້ ແຕ່ສາມາດມີວັນນະຍຸດເຊິ່ງບໍ່ຄືກັນ.

ພາສາລາວວຽງຈັນ[ດັດແກ້]

ພາສາລາວຖິ່ນວຽງຈັນສ່ວນຫຼາຍມີວັນນະຍຸດ 6 ສຽງ ແມ່ນ

  1. ກາ (/kàa/)
  2. ຂາ (/kʰǎa/)
  3. ຂ່າ/ຄ່າ (/kʰaa/)
  4. ຂ້າ (/kʰȁa/)
  5. ຄາ (/kʰáa/)
  6. ຄ້າ (/kʰâa/)

ທຸກຄຳທີ່ກ່າວຂ້າງເທິງ ຍົກເວ້ນ ກາ ລ້ວນແຕ່ປະກອບດ້ວຍສຽງພະຍັນຊະນະ (/kʰ/) ດຽວກັນ ແລະ ສະຫຼະ ̂(/aa/) ດຽວກັນ ແຕ່ມີສຽງວັນນະຍຸດເຊິ່ງແຕກຕ່າງກັນ ອັນປ່ຽນຄວາມໝາຍຂອງຄຳໄດ້.

ພາສາໄທມາຕະຖານ[ດັດແກ້]

ພາສາໄທມາຕະຖານມີວັນນະຍຸດ 5 ສຽງ ແມ່ນ

  1. ຄາ (/kʰaa/)
  2. ຂ່າ (/kʰàa/)
  3. ຂ້າ/ຄ່າ (/kʰâa/)
  4. ຄ້າ (/kʰáa/)
  5. ຂາ (/kʰǎa/)

ຄືກັນກັບພາສາລາວ ທຸກຄຳທີ່ກ່າວຂ້າງເທິງ ລ້ວນແຕ່ປະກອບດ້ວຍສຽງພະຍັນຊະນະ (/kʰ/) ດຽວກັນ ແລະ ສະຫຼະ ̂(/aa/) ດຽວກັນ ແຕ່ມີສຽງວັນນະຍຸດເຊິ່ງແຕກຕ່າງກັນ.

ພາສາຈີນກາງ[ດັດແກ້]

ພາສາຈີນກາງມີວັນນະຍຸດ 5 ສຽງ ແມ່ນ

  1. mā(媽/妈) "ແມ່"
  2. má(麻/麻) "ກັນຊາ"
  3. mǎ(馬/马) "ມ້າ"
  4. mà(罵/骂) "ເວົ້າໃຫ້"
  5. ma(嗎/吗) (ຄຳລົງທ້າຍໃຊ້ຖາມຄຳຖາມ)

ອ້າງອີງ[ດັດແກ້]

  1. ສົມຈິຕ ພັນລັກ. (2012) ພາສາລາວລ້ານຊ້າງ ກ່ອນປີ ພ.ສ 2478; ຄ.ສ 1935 ສະບັບຄົ້ນຄວ້າ. ສົມມະນາ ການພິມ ສປປ ລາວ.
ບັນນານຸກົມ
  • Bao, Zhiming. (1999). The structure of tone. New York: Oxford University Press. ISBN 0-19-511880-4.
  • Chen, Matthew Y. 2000. Tone Sandhi: patterns across Chinese dialects. Cambridge, England: CUP ISBN 0-521-65272-3
  • Clements, George N.; Goldsmith, John (eds.) (1984) Autosegmental Studies in Bantu Tone. Berlin: Mouton de Gruyer.
  • Fromkin, Victoria A. (ed.). (1978). Tone: A linguistic survey. New York: Academic Press.
  • Halle, Morris; & Stevens, Kenneth. (1971). A note on laryngeal features. Quarterly progress report 101. MIT.
  • Haudricourt, André-Georges. (1954). "De l'origine des tons en vietnamien". Journal Asiatique, 242: 69–82.
  • Haudricourt, André-Georges. (1961). "Bipartition et tripartition des systèmes de tons dans quelques langues d'Extrême-Orient". Bulletin de la Société de Linguistique de Paris, 56: 163–180.
  • Hombert, Jean-Marie; Ohala, John J.; Ewan, William G. (1979). "Phonetic explanations for the development of tones". Language. 55 (1): 37–58. doi:10.2307/412518. JSTOR 412518.
  • Hyman, Larry. 2007. There is no pitch-accent prototype. Paper presented at the 2007 LSA Meeting. Anaheim, CA.
  • Hyman, Larry. 2007. How (not) to do phonological typology: the case of pitch-accent. Berkeley, UC Berkeley. UC Berkeley Phonology Lab Annual Report: 654–685. Available online.
  • Kingston, John. (2005). The phonetics of Athabaskan tonogenesis. In S. Hargus & K. Rice (Eds.), Athabaskan prosody (pp. 137–184). Amsterdam: John Benjamins Publishing.
  • Maddieson, Ian. (1978). Universals of tone. In J. H. Greenberg (Ed.), Universals of human language: Phonology (Vol. 2). Stanford: Stanford University Press.
  • Michaud, Alexis. (2008). Tones and intonation: some current challenges. Proc. of 8th Int. Seminar on Speech Production (ISSP'08), Strasbourg, pp. 13–18. (Keynote lecture.) Available online.
  • Odden, David. (1995). Tone: African languages. In J. Goldsmith (Ed.), Handbook of phonological theory. Oxford: Basil Blackwell.
  • Pike, Kenneth L. (1948). Tone languages: A technique for determining the number and type of pitch contrasts in a language, with studies in tonemic substitution and fusion. Ann Arbor: The University of Michigan Press. (Reprinted 1972, ISBN 0-472-08734-7).
  • Wee, Lian-Hee (2008). "Phonological Patterns in the Englishes of Singapore and Hong Kong". World Englishes. 27 (3/4): 480–501. doi:10.1111/j.1467-971X.2008.00580.x.
  • Yip, Moira. (2002). Tone. Cambridge textbooks in linguistics. Cambridge: Cambridge University Press. ISBN 0-521-77314-8 (hbk), ISBN 0-521-77445-4 (pbk).

ແຫຼ່ງຂໍ້ມູນອື່ນ[ດັດແກ້]